Země se točí. Světlo střídá tmu, olověná mračna jasnou oblohu. Vlny přicházejí jedna za druhou, tříští se o skalnaté břehy a rozplývají se v růžové pěně na zježené hladině.
Čas si hledá cestu v prasklinách kůry věkovitých stromů a stáčí se do labyrintů v hlemýždích ulitách.
Ztrácíme se a znovu nacházíme. A pak, v těch nejkřehčích okamžicích, kdy tajemství je tak blízko, že se ho můžeme dotknout, se ptáme…proč jsme?
A i když často nevíme, žijeme. Naplňujeme své příběhy. Jako korálky na nit navlékáme okamžiky tak, jak za sebou přicházejí, střípek po střípku ze svých příběhů skládáme jeden velký společný příběh. Tvoříme, protože bez umění duše strádá a naše díla jsou také takovými střípky, vyjevením našich příběhů, kousku cesty, který jsme za uplynulý rok ušli.
Letošní výstava je pozváním do světa, ve kterém duše kvete a kde se na chvilku potkáme ve společném příběhu.
